Blíží se nám volby a opět jsem znechucen. Před podzimními volbami to bylo kvůli negativní kampani, teď ale z jiného důvodu…

Předem doznávám. Nikdy jsem nebyl a ani nechtěl být voličem ČSSD. Ať byl v čele strany Gross, Špidla nebo i Paroubek. Ano, uznávám, pan Paroubek má občas „své dny“ (např. přirovnání voleb 2006 k únoru 1948).  Pro jeho výroky, ale i pro jeho chování vůči studentům, ho nemám rád.

Ovšem řeči pana Paroubka jsou nic ve srovnání s tím, co se v posledních dvou dnech událo. Stačí si jen přečíst nadpisy z novin: „Žhář podpálil předvolební stánek ČSSD“, nebo „Bohuslav Sobotka dostal na mítinku ČSSD pěstí“.

Chápu, že někteří lidé vidí v panu Paroubkovi a „jeho“ současné ČSSD zlo hraničící s komunismem a považují jeho předvolební sliby za nesplnitelné. Ale to ještě není důvod k útokům a ke konání krminálních činů.

Už před neuskutečněnými podzimními volbami se objevilo několik studentů, kteří zasypávali vedení sociálních demokratů na mítincích vejci.

Opravdu si takhle představujeme demokracii? Jak řečeno, opravdu se neztotožňuji s volebním programem ČSSD, naopak, mam zcela opačný náhled na svět, ale odsuzuji všechny, kteří tento nesouhlas vyjadřují agresivními metodami.

A nakonec jedna poslední výzva: jděte k volbám, vyjádřete svůj názor!

O „zákeřnosti“ facebookových aplikací již toho bylo napsáno hodně. Nejen, že jim každý druhý automatickým povolením přístupu k profilu de facto dovolí stahování dat o dané osobě. Ještě k tomu se zřejmě aplikacím podařilo získat přístup na Facebook Chat, ze kterého vesele posílají spam, na který už jsme si zvykli například u v Česku populárního ICQ.

Nedlouho po oficiálním vstupu Facebook Chatu do jabberových sítí (i když neveřejně, tzn. nemůžete si povídat s kamarády z jiných jabberových serverů) mě překvapil jeden kontakt, který mi poslal následující zprávu:

Po otevření odkazu na mě čekala zajímavá až lákavá stránka, která mě měla přimět k „přihlášení na facebook“:

Proto, jak už jste určitě četli na webu milionkrát, dávejte si na tyto stránky pozor. Ano, vím, tahle stránka není vůbec povedená, styl „facebooku“ je oproti dnešku zastaralý, ale věřím, že kdyby se tento spam více rozšířil mezi lidi, hodně lidí by prostě naťukaly své jméno a heslo, za což by jim programátoři dané stránky jistojistě poděkovali.

Je také možné, že daná osoba, prostřednictvím jíž mi byla zpráva zaslána, někde svoje heslo omylem vyťukala a poskytla ho tak spammerům sama. Kdoví.

Dnešním dnem, prvním prosincem, vstupuje oficiálně v platnost Lisabonská smlouva. Dlouho jsem přemýšlel, jestli bych se k takovému tématu měl vyjadřovat, ale nedá mi to. Jak jistě již někteří z vás víte, zastáncem LS rozhodně nejsem. Dlouhou dobu jsem fandil prezidentu Klausovi v jeho boji, avšak na druhou stranu dokážu pochopit to, proč se nakonec rozhodl podepsat a to i přesto, že doznal, že rozvažoval nad abdikací.

O tématu se dlouho diskutovalo všude, kam se jen člověk podíval. Pojďme se však podívat na LS trochu z druhé stránky pohledu. Česká republika se stává obětí jakési vyšší moci, která si usmyslela, že celá Evropa by se měla pohyboval regulovaně a jednotně za společným cílem.

Nepřipomíná to něco? Nepřipomíná toto – úmyslně takto formulované – heslo něco, čeho jsme se před dvaceti lety vzdaly. Pomalu jako bychom se vraceli zpátky v čase do éry komunismu, tentokrát ovšem „demokratickou“ cestou. Demokratickou dávám schválně do uvozovek, protože víme, jak francouzský prezident Sarkozy vyhrožoval, že nepodepíše-li Klaus LS rychle, zbytek Evropy si rychle najde jinou smlouvu, kterou mezi sebou uzavře pouze jádro EU.

Pamatujeme si také exministra školství, který se ohrazoval velkými slovy o vlastizradě jakožto možnému důvodu pro odvolání prezidenta republiky z funkce.

Zpátky ale k významu LS. Ano přináší nám výhody, například se na nás nebudou všichni koukat jako na „ty, co nepodepsali“, třeba při přerozdělování peněz z Evropských fondů. Ale na druhé straně – tím, že jsme LS podepsali, ztratili jsme určitou část české státnosti. Evropská unie se nezadržitelně blíží ke svému ideálu „Spojených států evropských“. Jenže má to jeden háček. V Evropě, kde vznikly zěme již před několika sty lety, není možné již prosadit model, kdy, když se vás někdo zeptá, jaké národnosti jste, odpovíte, že jste na prvním místě Evropan a až na druhém Čech. V USA to tak ale je a proto si šéfové EU, hlavně pan Sarkozy myslí, že by to tady šlo taky.

Tak to tady ale, doufám, nikdy nebude. A aby tomu tak nebylo, je třeba se zamyslet…

Google chystá nový operační systém. Pojmenuje ho podobně, jako již pojmenoval svůj prohlížeč internetu – Chrome. O tomto tématu již bylo napsáno hodně. Je ale zajímavé, že se Google rozhodl postavit svůj prohlížeč na linuxovém jádře. Mnozí mluví o tom, jak Chrome úplně zničí svět a myšlenky svobodného softwaru, já si to však nemyslím.

Google avizoval, že jeho systém bude stejně jako většina linuxových distribucí otevřený. Co to znamená? Že si tento systém může každý stáhnout zdarma a pokud chce, může i upravit jeho zdrojový kód svým potřebám. To však není jeho největší výhoda – ani nemůže. Ostatně, programovat neumí kdekdo. A když už, má chuť si prohlížeč upravovat. Jistě, někteří se najdou, ale moc jich není.

Chrome OS bude mít pro linuxový svět úplně jiný význam. Google, jako internetový gigant, neměl žádný problém se domluvit na podpoře hardwaru s výrobci počítačů. To znamená, že v Chrome by neměly existovat problémy s nefungující zvukovou kartou, případně s grafickými nebo televizními kartami. A vzhledem k tomu, že bude kód Chrome OS otevřený, nebude problém, aby si ovladač našli programátoři ostatních distribucí a modifikovali ho pro své potřeby a poté ho použili právě ve svých distribucích.

To je dle mého názoru hlavní výhoda Chrome OS. Často jsem slýchával o tom, jak linuxová doba teprve přijde. Ale byly to jen výkřiky do tmy. Ta pravá revoluce může přijít právě teď. A vzhledem k oblíbenosti Googlu ve světě není až tak bez šancí. Jen by mě zajímalo, jak se s první pořádnou konkurencí vyrovná Microsoft (a zčásti Apple).

Na tento problém dříve nebo později narazí každý programátor webu, kde se něco hodnotí a podle hodnocení něco řadí. Jako příklad uvedu e-shop, kde uživatelé hodnotí produkty a jiní si je mohou podle hodnocení řadit. Předpokládejme, že každému produktu můžete udělit podle kvality jednu až pět hvězdiček.

Zmiňovaný problém však nastává, když se zamyslíme nad tím, zda-li chceme při seřazení jako první z produktů zařadit ten, který má z jednoho jediného hlasu pět hvězdiček, nebo ten, který má z padesáti hlasů průměr 4,8. Z hlediska důvěryhodnosti je rozumné zvýhodnit druhou možnost.

Jako první je třeba zjistit koeficient důvěryhodnosti hlasování. Pro vyjádření tohoto jsem zvolil logaritmickou funkci o základu, který je roven počtu očekávaných hlasujících.

1
2
3
4
5
6
7

$zaklad = 20; //počet očekávaných hlasujících
//zjištění počtu hlasujících
$dotaz = "SELECT COUNT(*) AS pocet FROM hlasovani WHERE id_produkt=$id_produkt;";
$hlasujici = mysql_fetch_array(mysql_query($dotaz));
$pocet = $hlasujici['pocet'];
 
$duveryhodnost = log($pocet, $zaklad);

Problém samozřejmě nastává, když odhlasoval pouze jeden člověk, protože poté je logaritmus roven nule a důvěryhodnost výsledku by tedy byla rovna nule. Tomuto problému je třeba se vyhnout, protože je nežádoucí a proto budeme jednoho hlasujícího člověka vydávat za 1,5 člověka.

1
2
3

if ($pocet == 1) {
  $duveryhodnost = log(1.5, $zaklad);
}

Důvěryhodnost není procentuální vyjádření, protože při počtu hlasujících větším než je základ hodnota přesáhne 1. Dále je třeba vypočítat průměrnou známku při hlasování.

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10

if ($pocet!=0) {
  $dotaz2 = "SELECT SUM(hodnota) AS soucet FROM hlasovani WHERE id_produkt=$id_produkt;";
  $celkem = mysql_fetch_array(mysql_query($dotaz2));
  $soucet = $celkem['soucet'];
 
  $prumer = $soucet/$pocet;
}
 else {
  $prumer = 0;
 }

Obě hodnoty nakonec vynásobíme mezi sebou, abychom získali jakousi „oblíbenost produktu“.

1
2
3
4
5
6
7
8

if ($pocet != 0) {
  $oblibenost = $duveryhodnost * $prumer;
}
 else {
  $oblibenost = 0;
 }
 
echo "Oblíbenost produktu: ".$oblibenost." (průměrná známka ".$prumer." z celkem ".$pocet." hlasů)";

Uvítám vaše připomínky k tématu.

Nedávno jsem řešil problém, kdy jsem potřeboval zjistit příští auto_increment v MySQL tabulce. Nedalo se použít poslední id+1 a tak jsem trochu zagooglil a vyhledal, jak na to. Vzhledem k tomu, že se toto může hodit i někomu z vás, rozhodl jsem se tady zmíněný postup zveřejnit.
Základ všeho je v dotazu SHOW TABLE STATUS, jehož výsledkem je jeden řádek s různými sloupečky informujícími o stavu tabulky.

1
2
3
4
5

  $dotaz = "SHOW TABLE STATUS LIKE 'tabulka';
  $vysledek = mysql_query($dotaz);
  $radek = mysql_fetch_array($vysledek);
 
  echo "Příští hodnota auto_increment je: ".$radek['Auto_increment'];

Dotaz SHOW TABLE STATUS přináší i různé další informace o tabulce, je to de facto takové rychlé shrnutí včetně enginu tabulky, počtu řádek, ale i znakové sady tabulky nebo data a času vytvoření.

Nevím, jestli jste si tohoto jevu už všimli, ale mě se zdá, že od doby co používam RSS čtečku, se výrazně zefektivnila moje práce. V poslední době neoplývám zrovna aktivitou a když je něco potřeba udělat, snažím se vyhledat všemožné jiné aktivity, které by práci odsunuli. Aneb kolik práce bych neudělal proto, abych nepracoval

Dřív jsem byl schopen pokaždé, když už sem se blížil k práci, si zapnout nějaké zprávy, jen abych si už poněkolikáté přečetl to samé a zjistil, že se nic moc nového neděje. Od doby, co používám RSS čtečku se toto změnilo. Každou zprávu čtu pouze jednou (ne, neotvírám si každou zvlášť, opravdu čtu většinou jen nadpisy). Takže se dostanu dřív k práci a víc toho stihnu.

Jako čtečku používám Google Reader. Má příjemné prostředí a ostatně jako všechny služby od Googlu – podle mého názoru – i povedenou ergonomii. Takže ji vřele doporučuji. Má alespoň pro mě jednu velikou výhodu – není to další z programů, u kterého bych musel dvakrát do týdne přenastavovat proxy (bohužel pendluji vždy mezi prostředím s a bez proxy-sítě). A tak si ji vždy nastavím pouze v prohlížeči a v QIPu a mam vystaráno.

Takže kolem a kolem nutno uznat, že čtečky jsou vynikajícím nástrojem, který se zřejmě každému z nás v této stresové době budou hodit

Dodatek: Napadlo mě, že byste se mohli ptát, jestli GReader otevírám tak často jako stránku se zprávama. Odpověď je ne, používám jednoduché rozšíření Firefoxu: Google Reader Watcher

Již tuším v minulém roce se objevily zprávy o novém plánovaném vyhledávači od Microsoftu – Kumo. Ten by měl nahradit nepříliš úspěšný LiveSearch, který – kdyby nebyl integrovaný do Windows Internet Exploreru – asi ani neznám. Odbočka: nechci tady podporovat IE, protože ho používám pouze na stažení Firefoxu a porovnávání vzhledu stránek.

Nová zpráva o plánovaném vyhledávači se dnes objevila na Živě.cz a to i s obrázkem, který zřejmě vývojářům unikl.

Když si obrázek zvětšíte, je vidět, že na dotaz na zpěvačku Taylor Swift nevrací Kumo jen klasické výsledky vyhledávání, ale také (jak je již zvykem z Googlu) kontextové odkazy po pravé straně a po levé odkazy na její obrázky, tvorbu, alba, videa i biografii. Dále se zobrazí, co hledají uživatelé, kteří hledali i tuto zpěvačku a historie vyhledávání.

Co mě však zaujalo, je malý šedý textík pod každým z odkazů: „mark as spam“, nejsem si jist, do jaké míry toto bude implementováno a do jaké míry je toto označení spamu promyšlené. Není zatím zcela jasné, jestli se stránka označí jako spam pouze pro daného uživatele, nebo zda bude sbírat nějaké hodnocení, díky kterému bude dříve nebo později vyřazena z výsledků vyhledávání daného slovního spojení.

Celkem mi to připomíná situaci okolo Googlu, který loni uvedl vyhledávání, které mělo řadit výsledky podle hodnocení uživatelů. Během několika málo dní se rozjely takové akce, jen aby se stránky skrz komerční pseudokomunitu dostaly na první místa. Toto byl od Googlu trochu krok vedle a trochu se bojím podobného trendu i u Kuma, které má sice opačný princip, ale … … …

Uvidíme, jestli budeme v budoucnosti kumovat nebo googlovat – vždyť Kumo je přecijenom ještě v přípravě, ale se správně zvolenou marketingovou strategií (žádné „řekněte WOW“) by se (alespoň trochu) prosadit mohl.

Je až neuvěřitelné, kam se posunul internet za posledních několik let. Pamatuji se, jak jsem ještě asi před desítkou let psal všechny tagy velkými písmeny, protože mi tak radil můj oblíbený počítačový časopis, který jsem kdysi kupoval.

Od té doby jsem si často přemýšlel – zvláště když se na webu objevila nová služba – kam ještě ten internet povede. Ani ve snu mě tenkrát nenapadlo něco, čemu v dnešní době říkáme cloud computing. Spíše jsem si myslel, že se samotné aplikace se posunou blíže k nějakému druhu synchronizace online. Na druhou stranu je pravdou, že na internetu – ať chceme či nechceme – se budou programy lépe chránit před nelegálním zkopírováním.

Otázkou však zůstává, kdy a jak budou první programy, které normálně známe z našich desktopů, přecházet do svých online podob. Nechtěl bych snad ani zažít nějakou první verzi online Photoshopu, myšleno přímo od Adobe, či nějaký CAD. Ale ví bůh, třeba se za nějakých pár let dočkáme.

Často přemýšlím, jaký druh webu na internetu ještě není. Dříve jsem měl například problém si něco na netu poznamenat. Většinou jsem to řešil tak, že jsem si založil nový e-mail a uložil ho do konceptů. Poté jsem se – jednoho dne – rozhodl, že si naprogramuji vlastní stránku na správu poznámek. Plánoval jsem i zjistit jak se dělají pluginy pro Firefox a naprogramovat nějaký takový plugin, aby byly poznámky lidem přístupné vždy a všude. Bohužel mě o pár týdnů předběhl Google Notebook, ostatně, ještě je v Google Labs.

Co si myslíte vy, mí návštěvníci – kam nám ten internet spěje? Vyjadřete se v diskuzi – ano, všichni (dva), co sem zavítáte

Neposílám moc často soubory pomocí pošty, ale nedávno jsem si všimnul, že GMail nabízí novou lištu, která zobrazuje stav nahrávání příloh e-mailu. Je to pokrok dopředu, přecijenom, při nahrávání větších souborů je celkem výhodné vědět, kolik už se toho opravdu nahrálo a kolik ještě zbývá, resp. také vědět, že vám „zamrznul“ internet.

nahrávání v GMailu