V nedávné době jsem si přečetl životopis Tomia Okamury nazvaný příznačně „Český sen“. Knihu sepsal Tomiův dlouholetý kamarád Jaroslav Novák Večerníček. To určitě není na škodu, bohužel to knize dává i některé, ne příliš příjemné rysy.

Možná právě proto, že jsou tyto dvě osoby takoví přátelé, píše Novák více osobně, což může na čtenáře působit zvláštním dojmem. Novák také v knížce přímo kritizuje prostředí české politiky, což je sice přímo spjato s Okamurou, ovšem ve čtenáři to budí dojem, jako by psal Novák hlavně o svých zkušenostech a Okamura byl až na vedlejší koleji. Co se týče stylistického zpracování knihy, objevuje se v článku opět samé „Tomio tohle… a Tomio tamto“ atd. Tento styl čtenáře jakoby uspává, což také rozhodně není dobře. Je vidět, že psaní biografií není Novákův žánr, což mu rozhodně nedávám za zlé, jen to v knize občas působí jako rušivý element.

Abych ovšem jen nekritizoval, kniha se mi obsahově velmi líbí. Je zajímavé zjistit, kam až to může cizinec dotáhnout i přesto, že ve své zemi by byl např. popelářem. Tomio Okamura je podle mě příkladem dobrého a čestného podnikatele, kterých u nás sice není málo (hlavně drobní podnikatelé), ale rozhodně by jich mohlo být více.

Každopádně jsem nikoho nechtěl od čtení knihy odradit, naopak všem bych ji doporučoval. Můj článek je spíše taková příprava na to, na co „nepříjemného“ se v knize máte připravit.