V nedávné době se Jirka Knesl rozepsal o tématu Do Hard Things! a vyzýval vývojáře, aby se přestali zabývat jednoduchými CRUD aplikacemi a začali pracovat na něčem opravdu významnějším, než je přesouvání dat do databáze a zpět.
Osobně si myslím, že téma obtížných úkolů není aktuální jen pro vývojáře. Pro vývojáře to samozřejmě znamená pracovat na úkolech, na kterých se standardně nepracuje, protože jsou málo výdělečné, složité anebo prostě nikoho nenapadnou. Na druhou stranu to ovšem znamená „dělej věci, které normálně neděláš.“ A toto je bod, kde se dostáváme za hranice IT technologií.
Je v silách v podstatě každého člověka, aby dělal něco pro ostatní. Aby udržoval dobré vztahy se sousedy. Ale to není všechno. Myslím si, že v této době, kdy se společnost stále ještě vzpamatovává z následků sametové revoluce je náš největší problém, že jsme netransformovali školství, které má – podle mě – velký vliv na to, jak budeme žít, až právě děti, které jsou teď na základních a středních školách vyrostou do produktivního věku.
Školství ovšem nejsou jen školy, ale i mimoškolní aktivity, sporty a podobně. Ve školství a hlavně poté v mimoškolních aktivitách je spoustu prostoru, které se dají věnovat dětem.
Sám v současné době spolupracuji s Krajským parlamentem dětí a mládeže Ústeckého kraje. Tyto parlamenty existují v rámcích škol, měst, krajů a existuje i jeden zastřešující národní parlament. Problém, který jsme zaznamenali je, že děti mají spoustu dobrých nápadů, jak se prezentovat, jak spolupracovat a komunikovat s politiky, nedokážou je ovšem přetavit ve realitu. Nechají se rozptýlit pocitem, že mají dost času do dalších zasedání nebo pocitem, že když jsou v této struktuře dobrovolně, nemusí vlastně nic dělat.
Proto je mým cílem pro několik příštích měsíců hledat cesty, jak děti motivovat k tomu, aby byly aktivní samy a aby měly radost z toho, co pro sebe, pro parlament a pro své vrstevníky udělaly.
Není to jediný cíl, který pro následující měsíce mám, rozhodně chci využít i svůj potenciál vývojáře, ovšem opět ve školství – konkrétně by se mělo jednat hledání způsobu, jakým by se dala oddémonizovat matematika, která je strašákem českých středních škol a je otázkou, zda oprávněně.