Technika Pomodoro staví na pravidelném střídání časů na práci a krátkých přestávek. Většinou jde o 25 minutové úseky práce a 5 minutové přestávky prokládané po nějaké době větší pauzou (na jídlo, na větší relexaci a podobně).

Rozhodl jsem se ji vyzkoušt v praxi a z pohledu nezkušeného. První den jsem byl v kanceláři od cca. páté ranní; kolem šesté, kdy se probudím, pak začínám pracovat. Ráno bylo vše v pořádku, pěkně se pracovalo, nedělalo mi vůbec problémy si po stanovené době dopsat poznámku a prostě vypnout. Za pět minut se člověk může protáhnout, potrénovat střelbu ve stolním fotbálku anebo si prostě na chvíli sednout a koukat z okna.

První problémy nastaly s příchodem kolegů. Chystali jsme nasazení nových funkcí na web našeho klienta, tudíž dodělávky, opravy posledních drobností. V té atmosféře se nepředpokládá, že by člověk šel a na chvíli si odfrknul. V tu chvíli mne napadlo, že by bylo dobré, ostatním nějak zprostředkovat, v jaké pracovní fázi se právě nacházím. Žádný z online tracking tools, které jsem zkoušel, tuto funkci nenabízel. Otázkou je, zda by to vůbec bylo k něčemu.

Druhý den používání jsem se rozhodl zapisovat si jednotlivá pomodora do tabulky, v práci jsem však byl jen chvíli, tak jsem jich stihl celkem šest. Každopádně jsem s prací začínal později a šel jsem už v půl jedné domů. Začátek dne byl slibný, poté jsem však ve druhém cyklu zjistil, že nestíhám to, co jsem si naplánoval (GTD weekly review). Prioritu bohužel dostaly jiné projekty. O půl hodiny později nastala plánovaná schůzka, to je věc, se kterou se nedá nic dělat. Zabrala ale právě čas jednoho cyklu a tak to plán nijak nerušilo. Problém byl, že už asi dvacet minut před jejím začátkem jsem se na ní chystal a neudělal vůbec nic.

Po schůzce jsem se již k weekly review dostal a povedlo se mi kolegy přesvědčit, že na ně nebudu mít prostě čas. To je ovšem věc, kterou si člověk nemůže dovolit říkat po celý den. Každopádně plán na příští týden je naplánovat alespoň dopolední hodiny čistě pracovně – bez vyrušování.