V neděli se hrálo první kolo fotbalové Gamrbinus ligy po zimní přestávce. S novými pravidly. Ne snad fotbalovými, ale bezpečnostními. Na stadionech nově nehlídkuje Policie ČR, ale o pořádek se starají bezpečnostní služby. Hned v tomto prvním víkendovém kole nový systém zklamal – při rizikovém utkání Brna s Baníkem Ostrava. A to ještě před začátkem zápasu. Již bylo napsáno několik článků o tom, že chuligáni se pořádkové služby nebojí, že z ní nemají takový respekt. Proti obrněným policistům, neboli autoritě, která narozdíl od pořadatelů má i pravomoce si toho výtržní fanoušci tolik nedovolí.

Vedení Baníku přišlo s novinkou, která by měla situaci vyřešit. Již kdysi tento model zkoušeli na jednom ze zápasů v pohárové Evropě a osvědčil se: prodávání lístků fanouškům pouze po předložení průkazu totožnosti. Jeho jméno je poté natisknuto na vstupenku a slouží pořadatelům soupeře k případnému zamezení vstupu osoby na stadion.

Ostravští funkcionáři se již dohodli se zástupci Slavie, kde Baník hraje 9. března. Problém může podle mě nastat v tom, že nikdo neví, co bude dělat takový pořadatel, když se okolo něj shlukne několik „skalních příznivců“, kteří se budou domáhat vpuštění svého kamaráda na stadion a klidně všemi způsoby.

Je hodně zápasů, na které není zásahu Policie ČR potřeba, avšak je třeba si uvědomit, že jde i o obyčejné fanoušky, co jdou na fotbal kvůli radosti z pohledu na hru, nebo s vidinou párku a piva. Hlavně kvůli takovýmto obyčejným fandům by měla PČR na vytipovaných rizikových zápasech hlídkovat a to bezplatně. Vždyť může jít koneckonců o zdraví kohokoliv, kdo se na stadion odváží vstoupit.

Ostatně … zajímalo by mě, jak dopadne – z pohledu bezpečnosti – zápas Baníku třeba se Spartou.

Každý týden ze soboty na neděli si přivydělávám na brigádě – v distribuci novin. Ne snad, že bych je rozvážel, ale pracuji tam a těch pár peněz se studentovi hodí. Vracím se domů kolem druhé až třetí hodiny a vždy před spaním si pouštím televizi.

Nedávno jsem při listování neobjevil žádný zápas NHL – oblíbenou zábavu, při které usínám snad každý týden. U hokeje to chvíli trvá, než člověk usne, ale alespoň občas uvidí trochu pohlednějších zápasů, než se hrají u nás. Vzhledem k tomu, že jsem byl už hodně unaven, hledal jsem v TV něco, u čeho bych usnul rychle – snad jen podotknu, že víceméně nikdy neusínám se zhasnutou televizí, zřejmě síla zvyku.

… a pořad přímo stvořený k usínání jsem našel – vysílání záznamu zasedání Poslanecké sněmovny. Lidé často nadávají na to, že politici v parlamentu jen spí a že nic nedělají. Ale řekněte mi – vám by se nechtělo usínat u toho, když ministr zemědělství Gandalovič asi deset minut rozpravuje nad koncepcí registrace sadby obilovin, či o čem to vlastně mluvil. Vydržel jsem ho poslouchat kupodivu celou, dobu – zajímalo mě, jestli z toho vznikne něco kloudného. Nezvniklo. Poslanci se dostali k hlasování a u toho už jsem mohl klidně spát, což se mi ostatně celou dobu již chtělo. Aspoň vím, že příště můžu nad vážnými tématy našich zákonodárců nerušeně zdrhat do říše snů.